Čechy

Rakousko

Itálie

Německo

Chorvatsko

Slovinsko

Švýcarsko

 

CHORVATSKO:

Podle mého soudu země extrémů. U moře většinou pohoda a peníze,ale stačí pár kiláků do vnitrozemí a bylo mi ouzko jak se dá taky žít. V roce 1995 sem zažil výjezd armádních autobusů v Rijece a myslel sem si, že jedou někam stovky kiláků za válkou. Když sem jel rok na to na Pletvická jezera, byl sem překvapenej, že válka byla už pár desítek kiláků za Rijekou. Když sem viděl ty desítky vypálenejch a opuštěnejch vesnic a památníčků se stovkama jmen civilistů teprv mi došlo co se dělo.

Na ostrově Krk se mi líbilo v letovisku Baška, který je hodně známý a taky navštěvovaný, ale byly tu na mně už moc velký tropy, ani trocha stínu a moc lidí. Mám rád klid. Při projížďce na lehko sem si spálil co šlo a pak sem aukal.
Ostrov Cres ja od pevniny jen půl hodiny trajektem a projížďka po něm je zajímavá. Na jižním cípu je kempík s príma mořem a je dost vyhlášenej.
Odtud je to kousek do Puly s přístavem a "koloseem".Pěkná projížďka většinou podle moře.Ve špičce spousta přiblblejch karavanistů s vlastní spíží saťákem a gaučem :-(( .Někde na půl cesty je ještě letovisko Rabac kde je naprosto úžasný moře,ale jen proužek pláže,mraky lidí a daleko k moři po útesech.
V Chorvatsku sem navštívil i pár jeskyní a z těch mně nejvíc upoutala Dimnice. Na pizerii sme si všimli upozornění a tak jsme přijeli k buňce v polích kde už čekali dvě auta z Němec. Zírali sme na chlápka kterej měl dobrejch 140kilo a šněroval se do super pohor. Tomu to shodou okolností nejvíc klouzalo. Vždycky jak dělová koule smet půl skupiny a tak ho už průvodce nechával někde počkat. Bavil nás dobře. Přesně podle hodin na ceduli přijel průvodce, typickej sportovec a začal vybírat zlaťáky. Na otázku jestli má mluvit německy nebo po jeho, sme my negramoti krčily rameny. Je nám to jedno. Asi si myslel že známe všechno. Pak začal rozdávat helmy s knotem na čele a to už se ženský začaly schovávat. Vyfasovali sme je my vůdci :o) chlápek nám dal zásobníky něčeho k pasu a ...zapálil věčný oheň na helmě . No super. Jeskyně naprosto ligová dokonce v ní byly i sklady za 2.světový, spousta krápníků do kterejch průvodce mlátil baterkou jakej maj zvuk a všechny nás nabádal ať to zkusíme taky, že je to paráda. No prostě tohle člověk v Koněprusích nezažije. Ve finále, nás, kdo měli zájem, vzal do nejnižších pater k říčce co tam protékala,pochopitelně tlouštík čekal nahoře, protože by nás tam uválel. Cestou dolu zhasnul první kahan, no pohoda. Když zhasnul druhej začal šepot,otáčeli sme se po sobě , jen průvodce nic. Ve finále už svítily jen dva ale průvodce to rozštíp když dole u říčky doplnil zásobníky vodou, škrtnul a zase se svítilo. Několik tváří opět získalo barvu.